Mezinárodní konference

Mezinárodní konference QUAERE 2013,  která se konala ve dnech 20.5.2013 - 24.5.2013 se aktivně zúčastnilo naše občanské sdružení. Příspěvek vzniklý pod záštitou občanského sdružení  Silent Spring, s názvem Environmentálně ekonomické aspekty v integrativním krajinně-ekologickém hodnocení - Aspects of environmental economics in integrative landscape ecological assessment, byl publikován ve sborníku konference s přiřazeným ISBN:

Sborník konference: Interdisciplinární mezinárodní vědecká konference QUAERE 2013. Hradec Králové: MAGNANIMITAS, 3. vyd. 2013. ISBN 978-80-905243-7-8, ETTN 085-13-13020-05-1.

Ukázka příspěvku:

Environmentálně ekonomické aspekty integrativního krajinně-ekologického hodnocení.

Aspects of Environmental Economics in Integrative Landscape Ecological Assessment.

Tomáš Sedmidubský

 

Abstrakt

Kvalita a funkčnost současné krajiny je snižována zastavováním území, realizací liniových dopravních staveb, zatížením hlukem, emisemi, nadměrným využíváním produkční služby území, degradací půdy, znečištěním povrchových i podzemních vod, narušením vodního režimu území,  snížením estetické funkce, atd. Hodnocení území z hlediska jeho funkcí je důležitým prostředkem a východiskem pro péči o krajinu včetně její ochrany a udržitelného využívání jejích složek. Z vědecké literatury i z aktuálních odborných debat vyplývá, že udržitelnost člověka v biosféře může ohrozit zanedbání plné integrace služeb krajiny do ekonomiky a politiky. Environmentálně ekonomické aspekty publikovaných i debatovaných přístupů a navržené integrativní metody hodnocení, jako nástroje na vytváření tlaku na zlepšování životního prostředí, jsou představeny v tomto příspěvku.

Klíčová slova: environmentální ekonomika,  integrativní krajinně-ekologické hodnocení, landscape functions and services, stav životního prostředí, ekonomická hodnota životního prostředí

Abstract

The quality and functions of the current landscape are being reduced by building-up areas, implementing line traffic constructions, noise stress, emissions, excessive use of production services of areas, degradation of soil, surface and underground water contamination, breaching the water regime of areas, and by reducing its esthetic function. The assessment of landscape in terms of its functions constitutes an essential tool and basis for landscape care, including its protection and sustainable use of its components. Both scientific literature and topical professional debates show that the sustainability of mankind within the biosphere may be jeopardized by neglecting a full integration of landscape services into economics and politics. This paper introduces environmental economical aspects of the published and discussed approaches as well as the proposed integrative assessment methods, as a tool for stepping up pressure on improving environment.

Keywords: Environmental economics,  integrative landscape ecological assessment, landscape functions and services, state of the environment, economical value of the environment

1   Úvod

Kvalita současné krajiny je snížena  nadměrným využíváním produkční služby území, zastavováním území, degradací půdy, znečištěním povrchové i podzemní vody, snížením biodiverzity včetně rozmanitosti krajiny, narušením vodního režimu území, zatížením hlukem,  snížením estetické funkce, atd. Analýza území z hlediska jeho funkcí je důležitým prostředkem a východiskem pro péči o krajinu včetně její ochrany a udržitelného využívání jejích složek. Důležitost plné integrace služeb krajiny do ekonomiky a politiky zdůrazňuje TEEB (2010). Vzhledem k tomu, že ekosystémové služby nejsou plně "přítomny" na obchodních trzích nebo dostatečně kvantifikovány z hlediska srovnatelnosti s ekonomickými službami a průmyslovým kapitálem, mají často i menší váhu v politických rozhodnutích. Toto zanedbání může v konečném důsledku ohrozit udržitelnost člověka v biosféře (Costanza et al. 1997).

2   Přehled Historie a současného stavu problematiky

 

Různě komplexní hodnocení půdy, země, území, krajiny a jejích složek (dle úhlu pohledu) byly mnohdy motivovány ekonomicky často v souvislosti s územním plánováním, či zemědělstvím. Např. počátky oceňování (bonitace) půd v územním slova smyslu jsou v českých zemích spojovány již od středověku s výběrem daně a s evidencí držby pozemků. Mohli bychom říci, že mnohem mladší koncepty komplexního hodnocení a oceňování krajiny z hlediska jejích funkcí a služeb pro environmentálně-ekonomické potřeby,  vycházejí z těchto základů, jsou však založeny na maximálně komplexním přístupu a akcentují ekologická a environmentální hlediska.

 

2.1   Land classification a její ekologické a ekonomické motivace

 

Také geolog a pedolog E.W. Hilgard v roce 1858 usiloval o pohled na krajinu a její přírodní zdroje, který kombinuje více kritérií, aby komplex získaných údajů mohl být využit pro plánovaný (i z ekonomického hlediska) rozvoj území (Amundson et Yaalon 1995). Označil klasifikaci půdy v územním smyslu - land classification - jako jeden z úkolů v první výroční zprávě U.S. Geological Survey z roku 1880. Široké spektrum aplikací pro které byla „land classification“ od  30. let  20. století používána jsou např. hodnocení krajiny, územní plánování, přizpůsobení produkce přírodním podmínkám (Hockensmith et Steele 1949, Norton 1939, Simonson 1940, Steele et Hockensmith 1949),  zemědělské využití a prognózy sklizně (Conrey 1936, Leven, et al. 1974, Moon 1937, Nunns 1958, Rice 1936, Simonson 1940), stanovení způsobu obhospodařování pastvin (Simonson 1940), lesní hospodářství (Plaire 1952), plánování zavlažovacích projektů (Barnes 1936), boj proti erozi (Harper 1954, Hockensmith et Steele 1949, Norton 1939, Simonson 1940), odhady nákladů na projekty územního plánování a projekty ochrany půdy (Hockensmith et  Steele 1949), plánování veřejných a soukromých investic, jako jsou silnice, sítě, školy podle využití území (Barnes 1936, Hockensmith et Steele 1949), stanovení hodnoty pozemků (Nunns 1958, Priest et al. 1963 Simonson 1940, Westin 1974), půjčky (Barnes 1936, Nunns 1958), stanovení daně (Hockensmith et Steele 1949, Nunns 1958, Priest et al. 1963, Storie et Weir 1942). Další urychlení vývoje klasifikačních systémů pro využívání krajiny do 30. let v USA spočívá v boji proti erozi půdy a v efektivnějším využití území pro zvýšení produktivity. Proto oblastmi využití hodnocení vybraných funkcí území byly daňové odhady, ocenění půjček, informace k předpovídání sklizně a očekávání zisků pro zemědělce, a kupce pozemků a úřady (Nunns 1958). Nejpoužívanější hodnotící systém, jenž je flexibilnější a realističtější než kategorické systémy (McRae et Burnham 1981), se v anglicky mluvícím světě nazývá "land capability classification"  Údaje pro toto hodnocení jsou odvozovány z interpretace půdních map (Norton 1939, Nunns 1958, Bibby et Mackney 1977).

 

2.2  Praxe hodnotících systémů v Evropě

 

V různých evropských zemích, byly a dodnes jsou podobné metody hodnocení používány k řešení otázek spojených s ochranou půdy. Tak například ekonomické ztráty způsobené půdní erozí hrají v souvislosti s klimatem, rostlinstvem a využitím krajiny v Evropě tradičně největší roli  v nejvíce postižených středomořských zemích – např. ve Španělsku, Itálii a Řecku (Ibanez et al. 1991). Ale také např. v Norsku byl vybudován místní půdně-informační systém  s cílem omezit povrchový odtok a erozi půdy (Nyborg et Klakegg 1998). Metoda, v níž jsou společně kombinovány konvenční postupy mapování a hodnocení půd,  je  používána v Irsku. (Lee 1991). Podobně je  v Portugalsku mapováno území dle tříd vhodnosti stanoviště (land capability classes), jež společně s půdními mapami jsou používány úřady jako podklad pro územní plánování (Bessa 1991).

Bonitace půd, podobná německému oceňování půd, jako výsledek analýzy půdních, stanovištních a klimatických údajů, je prováděna v některých východoevropských zemích. V Bulharsku je k odvození hodnocení stanovišť zemědělských půd používán algoritmus, obsahující různé krajinné a půdní parametry (Kolchakov et al. 1998). Podobně v Maďarsku je území klasifikováno pomocí bonitovaných hodnot půdy. Algoritmus, který vede k výpočtu bonitované hodnoty půdy používá, dle Várallyaye et al. (1988), následující faktory: multiplikátor pro genetický půdní typ, faktor nepříznivých - např. příliš kyselá nebo zásaditá půdní reakce, příliš hrubozrnná nebo těžká textura, faktor pro vyjádření reliéfu podle tvaru reliéfu, sklonu a expozice.

V České republice je bonitační půdně-ekologický systém používán nejen pro ekonomické ocenění, ale také explicitně pro účely plošné ochrany půdy. Klasifikace pomocí BPEJ (bonitovaných půdně-ekologických jednotek)  je dnes základem pro ceny pozemků, daně a účely ochrany půdy. Jednotlivé klasifikační jednotky BPEJ vymezují specifickou oblast s přibližně stejným ekologickým potenciálem, který je výsledkem kombinace vlivu podnebí, půdy včetně hydrologických charakteristik, a reliéfu v podobě kombinace sklonu svahu a expozice vůči světovým stranám a kombinace hloubky půdy a její skeletovitosti. Po vstoupení v platnost zákona o ochraně půdy v roce 1992, byly stanoveny ceny za vynětí ze zemědělského půdního fondu jako základní ceny v Kč/ha na základě klasifikace dle BPEJ. Od tohoto základu může cena půdy růst, pokud např. bude území pod ochranou, nebo může klesat, pokud se zjistí negativní vlivy na půdu. Skupiny BPEJ jsou použity k roztřídění zemědělských půd do tříd podléhajících různým stupňům ochrany lišících se podmínkami, za nichž může být u zemědělsky využívaných ploch změněno využití - také výší odvodů za změnu využití území, což je také nástroj environmentální ekonomiky.

V Rakousku je zřetelně pojmenován problém využívání půdy jako spotřeba území a je analyzována podle příčin a následků (Blum et Wenzel 1989). Do rakouského půdně-informačního systému jsou integrovány rozsáhlé podklady týkající se půdy a krajiny (Arzl et al. 1998) se snahou monitoringu, kontroly a prevence látkového zatížení.

Ve Švýcarsku s pomocí spolkového zákona o územním plánování vytvářejí rezervu půdy, jež musí být chráněna před jakýmkoliv zastavěním, "…aby i v čase přerušení dodávek mohla být zajištěna dostatečná dodavatelská základna v zemi ve smyslu plánování výživy "(Švýcarská spolková rada, 1996). Hodnocení území pro tyto účely zohleňuje více stanovištních parametrů.

Základní systém hodnocení půdy v Německu 20. století je tzv. oceňování říšských půd. Dalšími dvěma německými hodnotícími postupy, které byly vyvinuty pro odlišné účely, jsou např. zemědělské mapování stanovišť do map středních měřítek v NDR (MMK) a klasifikační systém Bádensko-Württemberského konceptu ochrany půdy.

Zákon o hodnocení půdy, nařizující provedení ocenění (bonitace) všech zemědělsky využitelných půd Německé říše, byl schválen 16.10.1934. Jako účel oceňování zemědělsky využitelných půd je uvedeno v §1 zákona spravedlivé rozdělení daní, plánování využití půdy a zlepšení podkladů pro půjčky. Tím byl určen rozsah oceňování půd. §2 se pak týkal inventarizace a stanovení výnosnosti. (Preetz 2003)

Ani v těchto uvedených úžeji zaměřených metodách nenajdeme žádný komplexní dostatečně univerzální postup hodnocení území s uspokojivě podrobnými výstupy.

 

2.3  Hodnocení informačních funkcí krajiny

 

Rázem krajiny chápané jako obytný prostor se zabýval např. architekt a krajinář Ladislav Žák (1942, 2007). Typologie krajiny, krajinný ráz a jeho ochrana byly dále teoreticky i prakticky rozvíjeny (Muranský et al. 1977, Naumann et al. 1977,  Mimra et Sklenička 1996,  Sklenička, 2002,  Vorel et al. 2004). Pojem krajinného rázu právně definuje v České republice § 12 zákona č. 114/1992 Sb. V souladu se zněním § 12 je krajinný ráz vytvářen estetickými a přírodními hodnotami, které jsou odrazem přírodních, kulturních a historických charakteristik dotčeného území. Koncepce krajinného rázu vychází z principu jeho ochrany a aktivní tvorby, rovněž tak z principů krajinné ekologie a z principů trvale udržitelného rozvoje. Předmětem ochrany jsou zejména takové znaky a hodnoty, které určují přírodní, estetické, kulturní a historické kvality krajiny. V pojetí krajinného rázu a jeho ochraně jsou uplatňovány prakticky využívané metody hodnocení a metodické postupy, vyvinuté pro potřeby sjednocení metod posuzování zásahů do krajinného rázu (Sklenička 2002, Vorel et al. 2006). Hodnocení staveb a různých forem využití území z hlediska zásahu do krajinného rázu jako nástroj ochrany přírody a krajiny je také součástí hodnocení EIA. 

Hodnocení krajinného rázu je blízké klasifikaci a typologii krajiny. Tyto přístupy patří k hodnocení informačních funkcí krajiny. Příkladem jednoduché typizace krajiny, která klasifikuje území dle jednoho, nebo několika málo kritérií je hierarchické geomorfologické členění reliéfu (Balatka et al. 1973), biogeografická regionalizace a biochorické členění (Culek et al. 2005), vymezení morfogenetických reliéfních typů, vymezení klimatických oblastí (Quitt 1971) nebo typy výškových vegetačních stupňů, či rozčlenění území dle potenciální vegetace (Neuhäuslová 1998). Vymezení komplexních syntetických krajinných jednotek podle více znaků je metodicky podstatně náročnější a kartograficky obtížněji vyjádřitelné (Lipský et Romportl 2007). Vymezováním, tříděním takovýchto krajinných typů na českém území a jejich praktickým využitím se zabývali např. Chuman et Romportl (2010), Kolejka et Lipský (1999), Löw et Míchal (2003), Muranský et al. (1977), Naumann et al. (1977), v zahraničí např. Bailey (1998), Bastian, (2000), Haase (1964), Meeus (1995), Mücher  et al. (2003), Richling, (1984), Sočava (1978). Meeusova klasifikace vymezuje 30 krajinných megatypů evropského významu. Podrobnější, v roce 2003, publikovaná panevropská typologie evropské kulturní krajiny (Mücher et al. 2003), inspirovaná již požadavky Evropské úmluvy o krajině (Rada Evropy 2000), vychází z klimatických poměrů, reliéfu, půd, potenciální vegetace a krajinného krytu (land cover). Výsledný krajinný typ je potom funkční hierarchií abiotických, biotických a kulturních prvků krajiny (Mücher et al. 2003). Význam krajinné klasifikace a typologie spočívá v tom, že slouží k racionálnímu využívání a ochraně krajiny (Lipský et Romportl 2007).

 

2.4   Multidisciplinární krajinně-analytická hodnocení

 

Ekologická analýza a klasifikace území jsou dle Simse et al. (1994) vědeckým úsilím, snažícím se organizovat, stratifikovat a hodnotit ekosystémy a komplexy ekosystémů pro účely managementu územních zdrojů. Přestože ekosystémy samy o sobě nejsou jednoduše definovatelné, ani ekologická klasifikace území není triviálním konceptem, ekologická klasifikace území je nutná pro management ekosystémů a ochranu biologické diverzity, jednoduše proto, že ekosystémy musí být popsány, charakterizovány a prostorově umístěny předtím než mohou být spravovány (Sims et al. 1994). V krajinných analýzách chybí společný přístup, který překlenuje propast mezi disciplínami. Tress et Tress (2001) navrhují transdisciplinární krajinný koncept založený na pěti dimenzích krajiny: prostorové entitě, mentální entitě, časovém rozměru, nexu přírody a kultury a systémových  vlastnostech krajiny. Cullotta et Barbera (2011) zdůrazňují potřebu multidisciplinárního přístupu ke krajinné analýze a mapování kulturních krajin zvláště ve vztahu k oblasti Středozemního moře. Poněvadž chybí jednotná metodologie tradiční krajinné inventarizace a popisu navrhli integrující metodu kombinující deduktivní a induktivní procesy pro definování a mapování tradiční kulturní krajiny ve studovaném území (hora Etna, Sicílie -Itálie).  Pro účely mapování byla zkoušena 3 různá měřítka. V nejdetailnějším měřítku 1:25,000–10,000 byly specifikovány tradiční kulturní krajiny za použití detailních map zemědělsko lesnických systémů využití krajiny. Z důvodu vysoké míry antropogenní fragmentace, která je důvodem pro ztrátu biologické rozmanitosti v průmyslově vyspělých zemích, navrhla Hermann et al. (2013) metodiku pro hodnocení pěti krajinných služeb včetně sociokulturních (regulační služba, stanoviště, poskytování, informační služba a reliéf) v rámci přeshraničního regionu Rakouska a Maďarska. Přístup je však založen pouze na typech krajiny studované oblasti.

 

2.5    Koncept environmentální a ekologické ekonomie

V ekonomii hlavního proudu chybí pojmový aparát týkající se problematiky přírody, či životního prostředí, právního rámce a času. Environmentální a ekologická ekonomie tento nedostatek odstraňují, neboť přírodní aspekty, právní rámec a čas jsou jejich určujícími charakteristikami (Faber 2008). Hlavní motivací v hodnocení krajinných služeb je ocenit význam jednotlivých (většinou ekosystémových) složek území pro fungování přírody a krajiny a pro podporu lidské civilizace, který je dosud v rozhodnutích o území považován většinou z finančního hlediska za nulový čili bezcenný a bezplatný (Seják et al. 2010). Jednu ze zásadních prací zabývajících se hodnotou světových ekosystémových služeb a hodnotou přírodního kapitálu publikovali Constanza et al. (1997) v časopise Nature. Aby bylo citováno také z periodik nejvlivnějších na poli environmentální a ekologické ekonomiky - 3 nejvlivnějšími periodiky v 21. století jsou dle průzkumu Hoepner et al. (2012): Ecological Economics, Energy Economics and the Journal of Environmental Economics and Management – ekonomický směr, jehož těžištěm je ekologická a environmentální problematika, se vyvíjel od roku 1980 po formulování základních myšlenek kolem roku 1970 (Røpke 2004). Samozřejmě dodnes probíhají debaty a úvahy o základní koncepci a směřování, vzhledem k tomu, že jde v případě tohoto mladého oboru o široké a komplexní problematiky na pomezí filosofie, etiky, sociologie, politiky a politologie, práva, ekonomie a věd přírodních (např. Becker et al. 2005, Becker 2012, Bina et Guedes Vaz 2011, Gerlagh et Sterner 2013, Haines-Young et Potschin 2010, Røpke 2004, 2005, Spangenberg et Settele 2010, Turner 1999). V této souvislosti a v souvislosti s udržitelností životního prostředí je znovu přezkoumávána etika ctnosti a základy ekonomie (Bina et Guedes Vaz 2011, Pelletier, 2010)   Někteří autoři vzhledem k dosavadním zkušenostem a výsledkům environmentální ekonomie navrhují opuštění dominantního paradigmatu neoklasické ekonomie, včetně víry v sílu trhu alokovat zdroje životního prostředí společensky optimálním způsobem (Beder 2011). Základní směry vyplynuvší z těchto debat určují podobu jednotlivých přístupů ekologických a environmentálních koncepcí hodnocení složek přírody (životního prostředí), služeb a funkcí pro potřeby environmentální či ekologické ekonomie (Boyd et Banzhaf 2007, De Groot et al. 2002, Fisher et al. 2009, Haines-Young et Potschin 2010, Hein et al. 2006, Norgaard et Jin 2008). Současné práce zahrnující ekosystémové služby a krajinné funkce mají silnou zaujatost vůči výrobním a regulačním funkcím (Kienast et al. 2009). Je to především z důvodu dostupnosti (prostorových) dat a vhodných ekonomických oceňovacích metod – např. přenos hodnoty, přímá ocenění, (Troy et Wilson 2006). Zejména je nedostatek vhodných metod a dat k vyhodnocování informačních funkcí (Willemen et al. 2008). Hodně prací se zabývá habitaty, zásobovacími funkcemi, či analýzami a měřením některých dalších vybraných služeb krajiny – např. rekreačních (Handley et al. 2003, De Vries et al. 2003, Chiesura 2004, Li et al. 2005, Jim et Chen 2006, Comber et al. 2008 a Mazuoka et Kaplan 2008).

2.6 Environmentálně ekonomické aspekty integrativní krajinně ekologické metody hodnocení území

Integrativní krajinně ekologická metoda (IKEM) hodnocení stanovišť je navržena s cílem  ocenění současného stavu jakéhokoliv území z hlediska komplexu jeho funkcí - od přírodních, ekologických a produkčních po společenskoekonomické a kulturní. (Sedmidubský 2010, 2012). Zahrnuje i hodnocení znečištění půdy a vody a zatížení hlukem. IKEM si klade za cíl být vyváženou, vědecky zdůvodněnou a v praxi dobře aplikovatelnou metodikou, jejímž výstupem je mj. syntetická mapa distribuce IKI (viz Obr. 1). Výsledek je použitelný pro plánování využití území, především však pro přehlednou, názornou a okamžitou komplexní informaci o stavu každé části území a je nástrojem pro vytváření tlaku na zlepšování krajinně-ekologického stavu a funkčnosti území. Takto konstruované hodnocení je vhodné pro zavedení kódu IKI do katastru nemovitostí jako popisný atribut každého pozemku. Spolu s přiřazenou cenou vyjadřuje komplexní hodnotu území integrující krajinně ekologické  funkce a služby, stav primární, sekundární a terciární struktury krajiny (např. hlukové zatížení, znečištění vody, půdy a vzduchu) především z hlediska udržitelného obývání území. Zvolený přístup, např. ve spolupůsobení s návaznou legislativou, je nástrojem sloužícím udržitelnému rozvoji území, vyvolávajícím tlak na zlepšování stavu a funkčnosti krajiny. Mnohé přednosti IKEM - Metody integrativního krajinného indexu spočívají právě v zohlednění environmentálně-ekonomického hlediska.

 

Obr. 1 Syntetická mapa distribuce IKI v intravilánu obce – příklad výstupu metody.   

     

3  Diskuse a závěry

 

Ekologická i celková funkčnost současné krajiny je zvláště při intenzivním antropogenním využití dramaticky snížena (Sedmidubský 2012). Pod funkčnost krajiny – tedy schopnost krajiny plnit funkce a poskytovat služby, ať už přímo nebo nepřímo, můžeme zahrnout vedle „tvrdých“ (např. produkční schopnost a služba, evapotranspirace, disipace sluneční energie) i měkké funkce a služby (např. estetická a rekreační funkce a služba). Např. jednostranné zaměření na maximalizaci okamžitého výnosu zemědělské produkce – využití až zneužívání produkční služby krajiny (území, půdy) vede nejen k různě závažné redukci ostatních krajinných funkcí, ale vede dokonce z více důvodů – přímo i nepřímo - k redukci samotné produkční schopnosti. Dochází k závažné dlouhodobé nebo nevratné strukturní, erozní, kontaminační či biologické degradaci půdy. Z důvodu absence krajinných prvků (zejména remízů, alejí, vegetačních koridorů podél vodotečí, vlhkých luk, či mokřadů) dochází nepřímo i ke snížení produkční schopnosti. Tyto prvky přispívají ke zpomalení odtoku povrchové vody a snížení povodňového rizika v případě stále častějších přívalových srážek. Jejich dalším příspěvkem je například vliv na intenzitu a směr větru, na teplotní a vodní režim prostřednictvím evapotranspirace a disipace sluneční energie, zvýšení biodiverzity, ekologické stability a estetické hodnoty krajiny. Obrovským problémem je - vedle např. dobývací a průmyslové činnosti - zastavování území, které má za následek výraznou redukci širokého komplexu environmentálních funkcí území. Devastující účinek mají obvykle - v podobách, v kterých jsou dodnes navrhována a realizována - liniová dopravní tělesa. I tyto vlivy je samozřejmě možné hodnotit a vyjádřit peněžně.

To je také jeden z důvodů k navržení a používání (Sedmidubský 2010, 2012) integrativní krajinně-ekologické hodnotící metody integrující celou škálu vybraných hledisek. Vytvořená mapa rozmístění formulovaného integrativního krajinného indexu (IKI), v podobě okrsků vymezených izoliniemi,  komplexně popisuje environmentální stav a potenciál území a je využitelná nejen pro odvození zranitelnosti, potenciálního land use, jako zpřesňující podklad pro návrh managementu území, územní plán, návrh komplexních pozemkových úprav, návrh ÚSES, atd. ale tím, že krajinný index zohledňuje i např. vizuálně-estetické, či  kulturně-sociální charakteristiky, rozsah využití je mnohem širší. Při návrhu metody bylo nezbytně reflektováno environmentálně ekonomické paradigma.  IKI, konstruovaný jako jeden číselný kód, vyjadřuje pro jakýkoliv půdorysný bod jakéhokoliv území nejen – vzhledem k, řekněme pro zjednodušení, převažující povaze metodiky - míru udržitelné obyvatelnosti krajiny, ale právě také vždy určitou diskrétní environmentálně ekonomickou hodnotu, vyjádřitelnou penězi. Tato konstrukce je vhodná pro jednoduchou prezentaci výstupů hodnocení ve formě jedné syntetické mapy, vypočtené průměrné hodnoty pro jakýkoliv plošný výsek území, či konkrétní diskrétní hodnoty pro konkrétní libovolné stanoviště. Nabízí se tedy například zavedení IKI do Katastru nemovitostí ke každému pozemku, z něhož veřejnosti na první pohled patrná environmentálně ekonomická hodnota jakéhokoliv místa, by se při jisté marketingové a legislativní podpoře stala nástrojem na vytváření tlaku na zlepšování životního prostředí. 

 

Použitá literatura

1.             AMUNDSON, R., YAALON, D. H. History of Soil Science.  Soil Sci. Soc. Am. J., 59, 1995. pp. 4 – 13.

2.             ARZL, N., DVORAK, A., RISS, A., SCHREIER, I., SCHWARZ, I. Development of the soil information system BORIS in Austria. pp. 77 - 90. In: Heineke, H., J., Eckelmann, W., Thomasson, A., J., Jones, R., J., A., Montanarella, L., Buckley, B. (Eds.), 1998: Land Information Systems – Develop. for plan. the sustain. use of land resour. European Soil Bureau Research Report, 4, Luxembourg, 1998, 546 p.

3.              BAILEY, R. G. Ecoregions: the ecosystem geography of the oceans and continents.  Springer, New York, 1998. 176 p.

4.             BALATKA, B., CZUDEK, T., DEMEK, J., SLÁDEK, J. Regionální členění reliéfu ČSR. Sborník čs společnosti zeměpisné, roč. 1973, č. 2, sv. 78, 1973, pp. 81 – 85.

5.             BARNES, C. P., The Value of economic Studies in determining the Use Capabilities of Land Classes.- Soil Sci. Soc. Proc., 1, 1936. pp. 469 - 474.

6.             BASTIAN, O. Landscape classification in Saxony - a tool for holistic regional planning. Landscape and Urban Planning, 50, 2000. pp. 145-155.

7.             BECKER, CH. The human actor in ecological economics: Philosophical approach and research perspectives, Ecological economics 60, 2012. pp. 17 – 23.

8.             BECKER, CH., FABER, M., HERTEL, K., MANSTETTEN, R. Malthus vs. Wordsworth: Perspectives on humankind, nature and economy. A contribution to the history and the foundations of ecological economics, Ecological Economics, Vol. 53, 3, 2005, pp. 299–310.

9.             BEDER, S. Environmental economics and ecological economics: the contribution of interdisciplinarity to understanding, influence and effectiveness. Environmental Conservation  Vol. 38   Issue: 2, 2011. pp. 140-150.

10.         BESSA, M. R. T. Application of soil maps to soil protection in Portugal, pp. 127 - 129. In: Hodgson, J. M. (Ed.), 1991: Soil and groundwater research report I - Soil survey - a basis for european soil protection. CRC, 1991. 214 p., Luxembourg.

11.         BIBBY, J. S., MACKNEY, D. Land Use Capability Classification. The Soil Survey, Technical Monograph, 1,  Aberdeen, 1977. 27 p.

12.         BINA, O, GUEDES VAZ, S. Humans, environment and economies: From vicious relationships to virtuous responsibility, Ecological Economics,Vol. 72, 15, 2011, pp. 170–178.

13.         BLUM, W.E. H., WENZEL, W. W. Bodenschutzkonzeption - Bodenzustandsanalyse und Konzepte für den Bodenschutz in Österreich., Wien, 1989, 147 p.

14.         BOYD, J., BANZHAF, S What are ecosystem services? The need for standardized environmental accounting units,  Ecological Economics, 63, 2007, pp. 616–626.

15.         COMBER, A., BRUNSDON, E, GREEN, E. Using a GIS-based network analysis to determine urban green space accessibility for different ethnic and religious groups. Landscape and Urban Planning, 86, 2008, pp. 103–114.

16.         CONREY, G. W. Chemical Characteristics as Factor in Determination of Class and Use of land. Soil Sci. Soc. Proc., 1, 1936. pp. 459 - 462.

17.         CONSTANZA, R., D’ARGE, R., DE GROOT, R., FARBER, S., GRASSO, M., HANNON, B., LIMBURG, K., NAEEM, S., O’NEILL, R., PARUELO, J. The value of the world's ecosystem services and natural capital, Nature, 387, 1997. pp. 253–260, ISBN 0028-0836.

18.         CULEK, M. (ed.), Biogeografické členění České republiky II. díl. AOPK ČR, Praha. 2005. 800 p. ISBN 8086064824.

19.         CULLOTTA, S., BARBERA, G. Mapping traditional cultural landscapes in the Mediterranean area using a combined multidisciplinary approach: Method and application to Mount Etna (Sicily; Italy), Landscape and Urban Planning, Vol. 100, Issues 1–2, 2011. pp. 98–108.

20.         DE GROOT, R.S., WILSON, M., BOUMANS, R.  A typology for description, classification and valuation of ecosystem functions, goods and services Environmental Economics, 41, 2002, pp. 393–408.

21.         DE VRIES, S., VERHEIJ, R.A.,  GROENEWEGEN, P. P.,  SPREEUWENBERG, P.  Natural environments – healthy environments? An exploratory analysis of the relationship between greenspace and health. Environment and Planning, 35, 2003, pp. 1717–1731.

22.         FABER, M. How to be an ecological economist Ecological Economics Volume 66, Iss. 1, 2008. pp. 1–7.

23.         FISHER, B. TURNER, R.K., MORLIN, P.  Defining and classifying ecosystem services for decision-making. Ecological Economics, 68, 2009, pp. 643–653.

24.         GERLAGH, R., STERNER, T. Rio+20: Looking Back at 20 Years of Environmental and Resource Economics Environmental and Resource Economics, Vol. 54, 2, 2013, pp. 155-159.

25.         HAINES-YOUNG, R., POTSCHIN, M. Proposal for a Common International Classification of Ecosystem Goods and Services (CICES) for Integrated Envi-ronmental and Economic Accounting, Report to the European Environmental Agency, Nottingham, 2010.

26.         HANDLEY, J., PAULEIT, S., SLINN, P., LINDLEY, S., BAKER, M., BARBER, A., JONES, C. Providing accessible natural green space in towns and cities: a practical guide to assessing the resource and implementing local standards for provision, https://wwwenglish-natureorguk/pubs/publication/PDF/Accessgreenspacepdf. 2003.

27.         HARPER, H. J. When and where is Soil Conservation a Problem? Soil Sci. Soc. Proc., 18, 1954. pp. 120 - 126.

28.         HAASE, G. Landschaftsökologische Detailuntersuchung und naturräumliche Gliederung. Pettermanns Geographische Mitteilungen, 1964, 27 p.

29.         HEIN, L., VAN KOPPEN, K.,  DE GROOT, R.S.,  VAN IERLAND, E.C. Spatial scales, stakeholders and the valuation of ecosystem services, Ecological Economics, 57, 2006, pp. 209–228.

30.         HERMANN, A., KUTTNER, M., HAINZ-RENETZEDER, C., KONKOLY-GYURÓ, E., TIRÁSZI, A., BRANDENBURG, C., ALLEX, B., ZIENER, K., WRBKA, T.  Assessment framework for landscape services in European cultural landscapes: An Austrian Hungarian case study, Ecological Indicators, 2013.

31.         HOCKENMITH, R. D., STEELE, J. G., Recent Trends in the Use of the Land Capability Classification.- Soil Sci. Soc. Proc., 14, 1949.  pp. 383 - 388.

32.         HOEPNER, A.G.F., KANT, B., SCHOLTENS, B., YU, P.S. Environmental and ecological economics in the 21st century: An age adjusted citation analysis of the influential articles, journals, authors and institutions, Ecological Economics, Vol. 77, 2012, pp. 193–206.

33.         CHIESURA, A. The role of urban parks for the sustainable city Landscape and Urban Planning, 68, 2004, pp. 29–138.

34.         CHUMAN, T., ROMPORTL, D. Multivariate classification analysis of cultural landscapes: An example from the Czech Republic, Landscape and Urban Planning 98, 2010 pp. 200–209.

35.         IBANEZ, J. J., FERNANDEZ-GONZALEZ, F., BELLO, A. Current threats to soils and ecosystems in Spain. pp. 163 - 168. In: HODGSON, J. M. (Ed.) 1991: Soil and groundwater research report I - Soil survey - a basis for european soil protection, Commission of the European Communities, 1991, 214 pp., Luxembourg.

36.         JIM, C.Y., CHEN, W.Y. Recreation-amenity use and contingent valuation of urban green spaces in Guanzhou, China, Landscape and Urban Planning, 75, 2006, pp. 81–96.

37.         KIENAST, F., BOLLIGER, J., POTSCHIN, M., DE GROOT, R.S., VERBURG, P.H., HELLER, I., WASCHER, D., HAINES YOUNG, R. Assessing Landscape Functions with Broad-Scale Environmental Data: Insights Gained from a Prototype Development for Europe, Environmental Management 44, pp. 1099-1120.

38.         KOLEJKA, J., LIPSKÝ, Z. Mapy současné krajiny. Geografie 104, 1999. pp. 161–175.

39.         KOLCHAKOV, I., GEORGIEV, B., STOICHEV, D., Capture, updating and evaluation of field and analytical data for Bulgarian soils. 1998, pp. 101 - 106. In: Heineke, H.J. ., Eckelmann, W., Thomasson, A., J., Jones, R., J., A., Montanarella, L., Buckley, B. (Eds.), 1998: Land Information Systems - Developments for planning the sustainable use of land resources.- European Soil Bureau Research Report, 4, Luxembourg, 1998, 546 pp.

40.         LEE, J. Soil mapping and land evaluation research in Ireland.- 39 - 55. In: Hodgson, J.M. (ed.), 1991: Soil and groundwater research report I - Soil survey - a basis for european soil protection.- Commission of the European Communities, 1991. 214 p., Luxembourg.

41.         LEVEN, A. A., MEURISSE, R. T, CARLETON, J. O., WILLIAMS, J. A., Land Response Units - An Aid to Forest Land Management. Soil Sci. Soc. Proc., 38, 1974. pp. 140 - 144.

42.         LI, F., WANG., R. PAULUSSEN, J., LIU, X. Comprehensive concept planning of urban greening based on ecological principles: a case study from Beijing, China,  Landscape and Urban Planning, 72, 2005, pp. 325–336.

43.         LIPSKÝ, Z., ROMPORTL, D. Typologie krajiny v Česku a zahraničí: stav problematiky, metody a teoretická východiska. Geografie - Sborník ČGS, 112: 1, 2007 pp. 61-83.

44.         LÖW, J., MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Lesnická práce, s.r.o., Kostelec nad Černými lesy, 2003. 552 pp., ISBN 80-86386-27-9.

45.         MAZUOKA, R. H., KAPLAN, R. People needs in the urban landscape: analysis of landscape and urban planning contributions Landscape and Urban Planning, 84, 2008. pp. 7–19.

46.         MCRAE, S. G., BURNHAM, C. P., Land evaluation. Oxford. 1981. 239 p.

47.         MEEUS, J. Landscapes. In: Stanners, D., Bourdeau, P. (eds.): Europe´s Environment. The Dobříš Assessment. European Environment Agency, Kobenhavn, 1995. pp. 172-189.

48.         MIMRA, M., SKLENIČKA, P.  Krajinný ráz. Ochrana přírody 8. 1996, pp. 12-14.

49.         MOON, J. W. The Soil Type as a Unit for Land Classification in the Tennessee Valley Area. Soil Sci. Soc. Proc., 2, 1937. pp. 489 - 493.

50.         MURANSKÝ, P. et al. Hodnocení krajiny a jeho využití v plánovací a projektové technice. Architektura ČSR, roč. XXXVI, č. 9 – 10, Praha, 1977, pp. 390 – 398.

51.         MÜCHER, C., A., BUNCE, R., H., G., JONGMAN, R., H., G., KLIJN, J., A., KOOMEN, A., J., M., METZGER, M., J., WASCHER, D., M. Identification and characterisation of Environments and landscapes in Europe. Alterra – rapport 832, Wageningen, 2003. 120 p.

52.         NAUMANN, P. et al., 1977: Krajinářské hodnocení z hlediska teoretického a metodologického, Architektura ČSR, roč. XXXVI, č. 9 – 10, Praha, p. 386 – 390.

53.         NEUHÄUSLOVÁ, Z. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, Academia, Praha, 1998.

54.         NORGAARD, R.B., JIN, L. Trade and the governance of ecosystem services, Ecological Economics, 66, 2008, pp. 638–652.

55.         NORTON, E. A. Classes of Land according to Use Capability. Soil Sci. Soc. Proc., 4, 1939. pp. 378 - 381.

56.         NUNNS, F. K., The Classification of rural Land. In: USDA  Land - the Yearbook of Agriculture 1958.  pp. 362-370.

57.         NYBORG, A. A., KLAKEGG, O. Using a  soil information system to combat soil erosion from agricultural lands in Norway.- 177 - 179. In: Heineke, H. J., Eckelmann, W., Thomasson, A.J. Jones, R. J. A., Montanarella, L., Buckley, B. (eds.) ,1998: Land Information Systems – Develop. for plan. the sust. use of land resources. European Soil Bureau Research Report, 4, 1998. 546 p., Luxembourg.

58.         PELLETIER, N. Environmental sustainability as the first principle of distributive justice: Towards an ecological communitarian normative foundation for ecological economics, Ecological Economics Vol. 69, Iss. 10, 2010. pp. 1887–1894.

59.         PLAIRE, T. B. A Forest Land Capability Classification. Soil Sci. Soc. Proc., 16, 1952. 316 p.

60.         PREETZ, H. Bewertung von Bodenfunktionen für die praktische Umsetzung des Bodenschutzes (dargestellt am Beispiel eines Untersuchungsgebiets in Sachsen-Anhalt), Dissertation, Martin-Luther-Universität, Halle-Wittenberg, 2003. 217 p.

61.         PRIEST, T. W., WHITESIDE, E. P., HENEBERRY, W. H. Use of Soil Management Groups and related Information in Evaluation of Farmlands and their Utilization,  Soil Sci. Soc. Proc., 27, 1963. pp. 335 - 439.

62.         QUITT, E. Klimatické oblasti ČSR.  Mapa 1: 500 000, ČSAV – Geografický ústav Brno, 1971.

63.         RADA EVROPY Evropská úmluva o krajině, Florencie, 20.10.2000. Rada Evropy Štrasburk a MŽP Praha, pp. 1–8

64.         RICE, D. Physical Characteristics of the Soil Profile as applied to Land Classification. Soil Sci. Soc. Proc., 1, 1936. pp. 455 - 458.

65.         RICHLING, A. Typology of natural landscape in Poland on the scale 1: 500 000. Miscellanea Geographica, Warszawa, 1984.

66.         RØPKE, I. The early history of modern ecological economics, Ecological Economics, Vol. 50, Iss. 3–4, 2004. pp. 293–314.

67.         RØPKE, I. Trends in the development of ecological economics from the late 1980s to the early 2000s, Ecological Economics, Vol. 55, Iss. 2, 2005, pp. 262–290.

68.         SEDMIDUBSKÝ, T. Hodnocení stanovišť pro účely zvýšení funkčnosti krajiny na příkladu k. ú. Vojničky.  Konference Venkovská krajina, Hostětín, 2012, Olomouc 2012 1. vydání  ISBN 978-80-244-3098-0.

69.         SEDMIDUBSKÝ, T.  Návrh integrativní krajinně-ekologické metody hodnocení území a její testování v praxi. In: Maršálek, M., Pecharová, E. (eds.) Krajina mladýma očima – sborník, 2010, Kostelec nad Č. l., Lesnická práce, pp. 61–71, ISBN 978-80-87154-95-3.

70.         SEJÁK, J., CUDLÍN, P., POKORNÝ, J., ZAPLETAL, M., PETŘÍČEK, V., GUTH, J., CHUMAN, T. ROMPORTL, D., SKOŘEPOVÁ, I., VACEK, V., VYSKOT, I., ČERNÝ, K., HESSLEROVÁ, P., BUREŠOVÁ, R., PROKOPOVÁ, M., PLCH, R., ENGSTOVÁ, B., STARÁ, L. Hodnocení funkcí a služeb ekosystémů České republiky, FŽP, UJEP, Ústí nad Labem, 2010. 197 p. ISBN 978-80-7414-235-2..

71.         SCHWEIZERISCHER BUNDESRAT Verordnung über die Raumplanung (RPV) z 2.10.1989, 9 p.

72.         SIMONSON, R. W. The National Conference on Land Classification.- Soil Sci. Soc. Proc., 5: 1940. pp. 324 - 326.

73.         SIMS, R. A., CORNS, I. G. W., KLINKA, K., (Eds.) Global to Local: Ecological Land Classification, Thunderbay, Ontario, Canada, August 14–17, 1994

74.         SKLENIČKA, P. Ochrana krajinného rázu v procesu E.I.A. EIA-posuzování vlivů na životní prostředí, 2., 2002. pp. 8-11.

75.         SOČAVA, V. B. Vvedenie v učenie o geosistemach. Nauka, Novosibirsk, 1978.

76.         SPANGENBERG, J.H., SETTELE, J. Precisely incorrect? Monetising the value of ecosystem services Ecological Complexity, 7 (2010), pp. 327–337.

77.         STEELE, J. G., HOCKENSMITH, R. D. Work of the Soil Scientist in Soil Conservation Operations. Soil Sci. Soc. Proc., 14, 1949. pp. 323 - 327.

78.         STORIE, R. E., WEIR, W. W. The Use of Soil Maps for Assessment Purposes in California. Soil Sci. Soc. Proc., 7, 1942. pp. 416 - 418.

79.         TEEB The economics of ecosystems and biodiversity: mainstreaming the economics of nature: a synthesis of the approach, conclusions and recommendations of TEEB. Progress Press, Malta, 2010. ISBN 978-3-9813410-3-4.

80.         TRESS, B., TRESS, G. Capitalising on multiplicity: a transdisciplinary systems approach to landscape research, Landscape and Urban Planning, Volume 57, Issues 3–4, 15 December 2001, pp. 143–157.

81.         TROY, A., WILSON, M. A. Mapping ecosystem services: Practical challenges and opportunities in linking GIS and value transfer, Ecological Economics 60, 2006. pp 435-449.

82.         TURNER, R.K. Environmental and ecological economics perspectives J.C.J.M. van den Bergh (Ed.), Handbook of environmental and resource economics, Edward Elgar, Cheltenham, UK 1999, pp. 1001-1033, ISBN 1-84376-236-6.

83.         VÁRALLYAY, G., Land evaluation in Hungary - scientific problems, practical applications.- In: Land qualities in space and time. Proceedings Symp. ISSS, Wageningen, 1988. pp. 241 - 252; PUDOC Wageningen.

84.         VOREL, I., BUKÁČEK, R., MATĚJKA, P., CULEK, M., SKLENIČKA, P. A method for assessing the visual impact on landscape character of proposed construction, activities or changes in land use  Centre for Landscape, 2006, Prague.

85.         WESTIN, F.C., Soil Classification and Land Sale Prices. Soil Sci. Soc. Proc., 38, 1974. pp. 804 - 807.

86.         WILLEMEN, L., VERBURG, P.H, HEIN, L., VAN MENSVOORT,  M. E. F.  Spatial characterization of  landscape functions, Landscape and Urban Planning 88, 2008, pp. 34-43.

87.         ŽÁK, L. Zahrada, sad, krajina jako obytný prostor, Architektura IV, 1942, pp. 129-136.

88.         ŽÁK, L, Obytná krajina, Arbor Vitae, 2007, 192 p., ISBN: 80-86300-78-1.

 

Výzkumný záměr, projekt

Příspěvek byl vytvořen pod záštitou Občanského sdružení Silent Spring